Historie

V průběhu staletí se na liblínském panství vystřídala řada významných i méně významných rodů, jejichž působení bylo pro rozvoj Liblína střídavě přínosné i nepříznivé. V roce 1568 zprvu pouze tvrz, byla až v roce 1675 Janem Kryštofem ze Štampachu přestavěna v nové sídlo. Základ k dnešnímu vzhledu a rozložení zámeckých budov dali Ledeburové, kteří na Liblíně sídlili od roku 1725 až do konce 18. století. Postavili kostel, faru a jednotřídní školu, která sloužila i pro 5 okolních obcí, zasloužili se o rozvoj řemesel v Liblíně – vinopalna, draslovna, pivovar. Zámek byl přebudován jako barokní jednopatrová budova.

Největšího rozkvětu panství a zámku bylo dosaženo hrabětem Jindřichem Wurmbrandem a jeho synem Vilémem v letech 1801 - 1857. Budova zámku byla zvýšena o druhé patro a bylo postaveno druhé křídlo, takže získala dnešní podobu. Byly také zvětšeny a upraveny zámecké parky a sad. Liblín se stal významným hospodářským, společenským a kulturním centrem celé oblasti. V roce 1904 byl Liblín povýšen na městys s právem konání trhů. Byla sem zvána česky smýšlející šlechta a kulturně založená společnost. Václav Jaromír Picek, liblínský úředník, je autorem mnoha známých písní, např. Čechy krásné, Čechy mé a řady dalších. Melodie k nim skládal liblínský rodák Jan Vavřínek a liblínský učitel Karas. Významnou liblínskou osobností byl i básník Jan Jindřich Marek, známý Jan z Hvězdy. Po roce 1849 upadl Wurmbrand v nemilost a i z finančních důvodů zámek v roce 1857 prodal a odešel do Chorvatska.

Poté se až do roku 1930 na panství vystřídalo množství různých majitelů, kteří neměli zájem na rozvoji liblinského panství. V tomto roce koupil dosti zchátralý zámek i velkostatek, kterému patřilo 700 ha lesa, 340 ha polí a dvory Obora, Žíkov a Liblín, akcionář a ředitel čokoládovny Orion v Praze Emil Kučera. Zámek, parky a sochy byly opraveny. Ovšem v roce 1939 byl uvězněn Němci a v roce 1940 zemřel.

Zámek i velkostatek v roce 1940 převzala německá správa, která veškerý starožitný nábytek, vzácné obrazy a porcelán odvezla do Říše. V zámku byl zřízen tzv. „Mutterheim“, domov pro svobodné německé matky. V roce 1945 převzal zámek Okresní národní výbor Kralovice. V roce 1947 fungoval objekt jako ozdravovna pro děti horníků Středočeských uhelných dolů Kladno.

V letech 1948 až 1949 zde našla místo Krajská politická škola Rudolfa Slánského. Od roku 1950 zde byla II. interna Státní fakultní nemocnice Plzeň, se 120 pacienty. 29. prosince 1951 byli tito pacienti přestěhováni do zařízení v Sadech 5. května v Plzni, kde byl tehdy „Ošetřovací ústav pro dospělé“. Uživatelé sociální péče byli přemístěni do Liblína. Od tohoto data, je tedy možné začít hovořit, jako o datu, kdy zámecký areál začal sloužit jako ústav sociální péče. ÚSP spravoval Jednotný národní výbor Plzeň, později Okresní ústav národního zdraví Plzeň, a poté Městský národní výbor Plzeň až do roku 1960, kdy byla územní reorganizace.

K ústavu byl připojen penzion č.p. 23 v Liblíně a byly zakoupeny domky č.p. 17 a 30, ve kterých byli umístěni chodící obyvatelé. V ústavu tehdy žili 202 obyvatelé, o které pečovalo 61 zaměstnanců a 1 lékař. Při územní reorganizaci v roce 1960 se stal zřizovatelem ústavu Okresní národní výbor v Rokycanech, odbor sociálních věcí a zdravotnictví.

V roce 1965 pod správu ÚSP Liblín přešel Domov důchodců z Rokycan, který byl přemístěn do zámečku v nedalekých Křiších, který byl pobočkou liblinského ústavu. V témže roce byly v zámeckém parku postaveny 2 dřevěné objekty – tzv. Finské domky, které sloužily pro ubytování 18 řádových sester i obyvatel zařízení. Řádové sestry zde nejdříve pracovaly jako ošetřovatelský personál, později zde některé pobývaly jako obyvatelé ústavu až do jejich odchodu v roce 1996. V roce 1976 byla provedena adaptace domu čp. 17 na ubytovnu pro zaměstnance. V roce 1977 byla dokončena výstavba 16 bytů pro zaměstnance. Od roku 1977 až do svého zrušení v roce 1991 se stal zřizovatelem Okresní ústav sociálních služeb Rokycany, pod který spadaly veškeré ústavy a domovy důchodců a z ústavu sociální péče se stal domov důchodců.

V roce 1980 čítá zařízení v Liblíně 202 obyvatel, pobočka v Křiších 53 obyvatel. V letech 1982 až 1992 byla za provozu provedena rozsáhlá rekonstrukce zámku. Byly sníženy stropy, zhotovena měděná střecha, změněna vnitřní dispozice budovy, vyměněna okna, provedeno obložení stěn, zavedena STA, signalizační zařízení, vzduchotechnika, zavedeno ústřední topení, zřízen osobní výtah i dva nákladní výtahy pro přesun stravy na oddělení, vybudována nová prádelna a kuchyně a provedena řada dalších úprav. Od roku 1992 se změnil název z domova důchodců zpět na ústav sociální péče s kapacitou 105 uživatelů sociální péče. Zřizovatelem se stal Okresní úřad Rokycany. Stále měl ústav pobočku v Křiších s 54 uživately sociální péče. V červnu 1992 byla tato pobočka zrušena a uživatelé sociální péče byli přemístěni do ústavu v Liblíně. Od 1. 1. 2003 se stal zřizovatelem ústavu Krajský úřad Plzeňského kraje se sídlem v Plzni.